Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Settings
Decline all
Accept all
Necessary/functional

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Always active

Analytics

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Advertisement

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Save settings
Accept all
proseniory.online
14.4.2024 | Svátek má Vincenc

Péče o seniory není v Česku dostatečně koordinovaná, obor potřebuje lepší vzdělání, říká ředitel organizace Sue Ryder Matěj Lejsal

Péče o seniory není v Česku dostatečně koordinovaná, obor potřebuje lepší vzdělání, říká ředitel organizace Sue Ryder Matěj Lejsal
Nezisková organizace Sue Ryder poskytuje celou řadu služeb na podporu důstojného stárnutí. Kromě Domova pro seniory nabízí nejrůznější poradenské služby, ale i osobní asistenci či zápůjčky kompenzačních pomůcek.

Nyní začala být společnost aktivní i na poli vzdělávání. „Naším cílem je vytvoření kurzu mezioborového vyjednávání, ve kterém se účastníci naučí zmapovat komplexní problém svého klienta či pacienta, osvojí si techniky vyjednávání a řešení konfliktů,“ říká v rozhovoru ředitel Sue Ryder Matěj Lejsal.

Pustili jste se do projektu s názvem „Efektivní mezioborové vyjednávání v dlouhodobé péči o seniory.“ Můžete projekt krátce představit?
Projektem chceme přispět ke zkvalitnění dlouhodobé péče o stárnoucí v Česku. Z řady studií a dat vyplývá, že se můžeme těšit z delšího života, současně však se prodlužuje rychleji ta část života, kdy nebude řada z nás zcela zdravá. V současnosti žije cca polovina lidí po 65. roce života s jedním vážnějším či více méně závažnými chronickými onemocněními. V důsledku toho přibývá i lidí, kteří jsou závislí na pomoci druhé osoby, případně řeší nedostatek příjmů a další obtížné životní situace.
Odborníci – lékaři, sociální pracovníci a další profese – se specializují, věnují se do hloubky jednotlivým oborům, problémům a jejich řešení. Má-li být pomoc a podpora účinná, musí být ucelená (komplexní) a především koordinovaná. Porozumět si navzájem, domluvit se na vhodných krocích s člověkem, kterému pomáháme i jako odborníci mezi sebou je dovednost, která se neučí. To může vést k plýtvání silami, penězi i časem.
A právě tomu jde vstříc náš projekt – vytvoření kurzu mezioborového vyjednávání, ve kterém se účastníci naučí zmapovat komplexní problém svého klienta či pacienta, osvojí si techniky vyjednávání a řešení konfliktů a získají osobní zkušenost, že domluva a koordinace je možná a prospěšná. Kurz nabídneme studentům vybraných oborů na vysoké škole a následně i jako otevřený kurz celoživotního vzdělávání profesionálům z praxe.

Chápu to tedy tak, že jste v průběhu vaší dlouholeté práce se seniory zjistili, že péče o seniory není dostatečně koordinovaná? Není to chyba státu?
Péče o seniory skutečně není dostatečné koordinovaná. Nejde jen sociální a zdravotní péči. Významnou úlohu mají tzv. neformální pečující – blízcí a příbuzní stárnoucích lidí. V řadě případů jsou právě oni tím, kdo organizují a koordinují pomoc a podporu pro stárnoucího křehkého člověka a dělají to, jak nejlépe dovedou. Bohužel jim obvykle chybí potřebné znalosti a dovednosti. Vyznat se v systémech zdravotních služeb, sociálních služeb, nepojistných dávek – příspěvků apod., roli obcí, krajů, zdravotní pojišťovny a vhodnému postupu při vyjednávání potřebné pomoci je nelehké i pro profesionála. Říci, že za všechno může stát či vláda by bylo příliš snadné. Rozhodně je na místě úprava legislativy, zjednodušení řady opatření a nařízení. Současně je však třeba, abychom i my – profesionálové – vykročili ze zažitých způsobů řešení. Jeden příklad za všechny – v Nizozemí jsme zažili běžnou praxi, že nemocnice, která se chystá propustit pacienta z léčby, sama kontaktuje praktického lékaře dotyčného člověka, kterého předem informuje o potřebné následné péči. Je to jeden telefonický rozhovor, který může významně ovlivnit život dotyčného po návratu domů. Zároveň jde o změnu přemýšlení – „naše“ péče nekončí branou domova pro seniory či nemocnice, naším úkolem je člověka „doprovázet“ až k někomu dalšímu z kolegů, který bude v podpoře a pomoci navazovat.

Kde tedy vidíte největší slabiny celého „oboru“ péče o seniory v České republice?
Mám-li shrnout předešlé myšlenky – jde o roztříštěnost, nepřehlednost a složitost celého sytému a oboru. Chybí celostní vnímání člověka a jeho potřeb – biologických, psychologických, sociálních i spirituálních. Řada oborů zdůrazňuje jen jednu z oblastí potřeb. A druhým úskalím je individualismus – nezřídka se věnujeme pouze jednotlivci, přestože ke zvládnutí a vyřešení životní situace je potřeba pracovat s širším okolím člověka – jeho rodinou, blízkými, obcí a komunitou, ve které žije apod.

V čem konkrétně by váš projekt měl pomoci, co by mělo být jeho cílem?
Máme vlastní zkušenost, že řada změn se může odehrát i bez změn legislativy, bez změn ze strany státu. Například je možné změnit způsob, kterým se domlouváme s kolegy z dalších oborů na tom, jak vyřešit situaci konkrétního člověka. Může to být drobnost, změníte otázku. Místo toho, abyste se ptali: „Jak to vyřešíte?“ můžete položit otázku jinou: „Co můžeme společně udělat pro to, aby….? Dáte najevo, že sdílíte odpovědnost za další krok, osud člověka, řešení problému. Připravený kurz by měl dát prostor studentům i odborníkům z praxe si tyto dovednosti vyzkoušet, zažít, přesvědčit se o jejich účinnosti. A současně nabídne prostor vyzkoušet takové změny zavést ve vlastní praxi. Jsme přesvědčeni, že jde o jeden z dílčích kroků, jak přispět ke zlepšení celého systému.

Myslíte, že bude o nový vzdělávací obor mezi studenty zájem?
Jsme přesvědčeni, že ano. V týmu máme kolegy, kteří vyučují na vysokých školách či v kurzech celoživotního vzdělávání. Studenti i účastníci sami popisují zmiňované problémy a zájem je řešit. Často navrhují změny, které se obvykle týkají „těch druhých“ oborů, profesí. A oceňují zkušenost osobního setkání s jinými profesemi, možnost zažít jejich přístup k řešení situací.

Váš projekt finančně podpořil Nadační fond Veolia. Na co konkrétně využijete získané finance?
Prostředky Nadačního fondu Veolia využíváme na přípravu kurzu – zmapování způsobů, technik a kurzů s podobnými tématy v zahraničí, na tým lektorů, který celý kurz připraví a otestuje první dva běhy. Kurz by se měl výhledově stát stabilní součástí portfolia volitelných kurzů na univerzitě a současně by měl být dostupný pro účastníky z praxe. Výhodou je, že první testovací a pilotní běhy můžeme díky podpoře Nadačního fondu Veolia nabídnout účastníkům i univerzitě bezplatně. Potřebujeme od účastníků otevřenou zpětnou vazbu na zvolené metody a techniky a současně budeme pečlivě sledovat a hodnotit, jaký posun účastníci v oblasti porozumění složitým problémům a vyjednávání udělali.

Nejsou právě chybějící finance největším problémem péče o seniory? Mám teď na mysli hlavně motivaci lidí, kteří by měli zájem stát se pečovateli o staré lidi…
Myslím, že peníze jsou důležitý prvek. Rozhodně ne jediný. Jde i o společenské vnímání profese pečovatele (resp. pracovníka v sociálních službách), jeho prestiž. Při péči o druhého vstupujete do intimní blízkosti, vzniká vztah. Způsob, kterým poskytujete pomoc, ovlivní to, zda se druhý bude cítit důstojně, zda se budete cítit důstojně i Vy sami. Vývoj společnosti přináší nové situace, často velmi složité, mohou se lišit zájmy a priority zapojených – profesionálů, klientů či pacientů i jejich blízkých. Současně jde o práci nesmírně obohacující, smysluplnou. Přál bych si, aby práce v pečujících profesích umožnila důstojné živobytí. Tomu tak v současné době, bohužel, není.

Jakými dalšími projekty se ještě vaše organizace v současnosti zabývá?
Vítáme příležitost zúročit získané zkušenosti a znalosti a podělit se o ně. Spolu s dalšími partnery tak rozvíjíme několik projektů. Máme možnost v parnterství s ČSOB budovat platformu Neztratit se ve stáří, která plní roli průvodce spletitým systémem pomoci – shromažďuje ucelené informace a nabízí poradenství zejména blízkým, kteří se setkávají s obtížemi spojenými se stárnutím a zvažují, jak je budou dlouhodobě řešit. Díky podpoře soukromých dárců pracujeme na přípravě vzdělávacího modulu pro případovou práci se seniory (casemanagement), která by měla přispět k vyšší koordinovanosti péče. Máme příležitost se věnovat zavádění paliativní péče do domovů pro seniory ve spolupráci s Centrem paliativní péče, z.ú. za podpory Nadačního fondu Abakus. V neposlední řadě se věnujeme právě tématu multidisciplinární týmové spolupráce, chystáme zážitkový kurz pro multidisciplinární týmy v sociálních službách.