Nyní začala být společnost aktivní i na poli vzdělávání. „Naším cílem je vytvoření kurzu mezioborového vyjednávání, ve kterém se účastníci naučí zmapovat komplexní problém svého klienta či pacienta, osvojí si techniky vyjednávání a řešení konfliktů,“ říká v rozhovoru ředitel Sue Ryder Matěj Lejsal.

Pustili jste se do projektu s názvem „Efektivní mezioborové vyjednávání v dlouhodobé péči o seniory.“ Můžete projekt krátce představit?
Projektem chceme přispět ke zkvalitnění dlouhodobé péče o stárnoucí v Česku. Z řady studií a dat vyplývá, že se můžeme těšit z delšího života, současně však se prodlužuje rychleji ta část života, kdy nebude řada z nás zcela zdravá. V současnosti žije cca polovina lidí po 65. roce života s jedním vážnějším či více méně závažnými chronickými onemocněními. V důsledku toho přibývá i lidí, kteří jsou závislí na pomoci druhé osoby, případně řeší nedostatek příjmů a další obtížné životní situace.
Odborníci – lékaři, sociální pracovníci a další profese – se specializují, věnují se do hloubky jednotlivým oborům, problémům a jejich řešení. Má-li být pomoc a podpora účinná, musí být ucelená (komplexní) a především koordinovaná. Porozumět si navzájem, domluvit se na vhodných krocích s člověkem, kterému pomáháme i jako odborníci mezi sebou je dovednost, která se neučí. To může vést k plýtvání silami, penězi i časem.
A právě tomu jde vstříc náš projekt – vytvoření kurzu mezioborového vyjednávání, ve kterém se účastníci naučí zmapovat komplexní problém svého klienta či pacienta, osvojí si techniky vyjednávání a řešení konfliktů a získají osobní zkušenost, že domluva a koordinace je možná a prospěšná. Kurz nabídneme studentům vybraných oborů na vysoké škole a následně i jako otevřený kurz celoživotního vzdělávání profesionálům z praxe.

Chápu to tedy tak, že jste v průběhu vaší dlouholeté práce se seniory zjistili, že péče o seniory není dostatečně koordinovaná? Není to chyba státu?
Péče o seniory skutečně není dostatečné koordinovaná. Nejde jen sociální a zdravotní péči. Významnou úlohu mají tzv. neformální pečující – blízcí a příbuzní stárnoucích lidí. V řadě případů jsou právě oni tím, kdo organizují a koordinují pomoc a podporu pro stárnoucího křehkého člověka a dělají to, jak nejlépe dovedou. Bohužel jim obvykle chybí potřebné znalosti a dovednosti. Vyznat se v systémech zdravotních služeb, sociálních služeb, nepojistných dávek – příspěvků apod., roli obcí, krajů, zdravotní pojišťovny a vhodnému postupu při vyjednávání potřebné pomoci je nelehké i pro profesionála. Říci, že za všechno může stát či vláda by bylo příliš snadné. Rozhodně je na místě úprava legislativy, zjednodušení řady opatření a nařízení. Současně je však třeba, abychom i my – profesionálové – vykročili ze zažitých způsobů řešení. Jeden příklad za všechny – v Nizozemí jsme zažili běžnou praxi, že nemocnice, která se chystá propustit pacienta z léčby, sama kontaktuje praktického lékaře dotyčného člověka, kterého předem informuje o potřebné následné péči. Je to jeden telefonický rozhovor, který může významně ovlivnit život dotyčného po návratu domů. Zároveň jde o změnu přemýšlení – „naše“ péče nekončí branou domova pro seniory či nemocnice, naším úkolem je člověka „doprovázet“ až k někomu dalšímu z kolegů, který bude v podpoře a pomoci navazovat.

Kde tedy vidíte největší slabiny celého „oboru“ péče o seniory v České republice?
Mám-li shrnout předešlé myšlenky – jde o roztříštěnost, nepřehlednost a složitost celého sytému a oboru. Chybí celostní vnímání člověka a jeho potřeb – biologických, psychologických, sociálních i spirituálních. Řada oborů zdůrazňuje jen jednu z oblastí potřeb. A druhým úskalím je individualismus – nezřídka se věnujeme pouze jednotlivci, přestože ke zvládnutí a vyřešení životní situace je potřeba pracovat s širším okolím člověka – jeho rodinou, blízkými, obcí a komunitou, ve které žije apod.

V čem konkrétně by váš projekt měl pomoci, co by mělo být jeho cílem?
Máme vlastní zkušenost, že řada změn se může odehrát i bez změn legislativy, bez změn ze strany státu. Například je možné změnit způsob, kterým se domlouváme s kolegy z dalších oborů na tom, jak vyřešit situaci konkrétního člověka. Může to být drobnost, změníte otázku. Místo toho, abyste se ptali: „Jak to vyřešíte?“ můžete položit otázku jinou: „Co můžeme společně udělat pro to, aby….? Dáte najevo, že sdílíte odpovědnost za další krok, osud člověka, řešení problému. Připravený kurz by měl dát prostor studentům i odborníkům z praxe si tyto dovednosti vyzkoušet, zažít, přesvědčit se o jejich účinnosti. A současně nabídne prostor vyzkoušet takové změny zavést ve vlastní praxi. Jsme přesvědčeni, že jde o jeden z dílčích kroků, jak přispět ke zlepšení celého systému.

Myslíte, že bude o nový vzdělávací obor mezi studenty zájem?
Jsme přesvědčeni, že ano. V týmu máme kolegy, kteří vyučují na vysokých školách či v kurzech celoživotního vzdělávání. Studenti i účastníci sami popisují zmiňované problémy a zájem je řešit. Často navrhují změny, které se obvykle týkají „těch druhých“ oborů, profesí. A oceňují zkušenost osobního setkání s jinými profesemi, možnost zažít jejich přístup k řešení situací.

Váš projekt finančně podpořil Nadační fond Veolia. Na co konkrétně využijete získané finance?
Prostředky Nadačního fondu Veolia využíváme na přípravu kurzu – zmapování způsobů, technik a kurzů s podobnými tématy v zahraničí, na tým lektorů, který celý kurz připraví a otestuje první dva běhy. Kurz by se měl výhledově stát stabilní součástí portfolia volitelných kurzů na univerzitě a současně by měl být dostupný pro účastníky z praxe. Výhodou je, že první testovací a pilotní běhy můžeme díky podpoře Nadačního fondu Veolia nabídnout účastníkům i univerzitě bezplatně. Potřebujeme od účastníků otevřenou zpětnou vazbu na zvolené metody a techniky a současně budeme pečlivě sledovat a hodnotit, jaký posun účastníci v oblasti porozumění složitým problémům a vyjednávání udělali.

Nejsou právě chybějící finance největším problémem péče o seniory? Mám teď na mysli hlavně motivaci lidí, kteří by měli zájem stát se pečovateli o staré lidi…
Myslím, že peníze jsou důležitý prvek. Rozhodně ne jediný. Jde i o společenské vnímání profese pečovatele (resp. pracovníka v sociálních službách), jeho prestiž. Při péči o druhého vstupujete do intimní blízkosti, vzniká vztah. Způsob, kterým poskytujete pomoc, ovlivní to, zda se druhý bude cítit důstojně, zda se budete cítit důstojně i Vy sami. Vývoj společnosti přináší nové situace, často velmi složité, mohou se lišit zájmy a priority zapojených – profesionálů, klientů či pacientů i jejich blízkých. Současně jde o práci nesmírně obohacující, smysluplnou. Přál bych si, aby práce v pečujících profesích umožnila důstojné živobytí. Tomu tak v současné době, bohužel, není.

Jakými dalšími projekty se ještě vaše organizace v současnosti zabývá?
Vítáme příležitost zúročit získané zkušenosti a znalosti a podělit se o ně. Spolu s dalšími partnery tak rozvíjíme několik projektů. Máme možnost v parnterství s ČSOB budovat platformu Neztratit se ve stáří, která plní roli průvodce spletitým systémem pomoci – shromažďuje ucelené informace a nabízí poradenství zejména blízkým, kteří se setkávají s obtížemi spojenými se stárnutím a zvažují, jak je budou dlouhodobě řešit. Díky podpoře soukromých dárců pracujeme na přípravě vzdělávacího modulu pro případovou práci se seniory (casemanagement), která by měla přispět k vyšší koordinovanosti péče. Máme příležitost se věnovat zavádění paliativní péče do domovů pro seniory ve spolupráci s Centrem paliativní péče, z.ú. za podpory Nadačního fondu Abakus. V neposlední řadě se věnujeme právě tématu multidisciplinární týmové spolupráce, chystáme zážitkový kurz pro multidisciplinární týmy v sociálních službách.