Stačí jen zapátrat ve svém okolí a možná se budeme divit, jaké možnosti vzdělávání se nabízejí úplně blízko. Například v městě Hlučín na Opavsku běží už páté kolo Univerzity třetího věku. „Minulý běh dokončilo třicet frekventantů,“ říká vedoucí odboru školství městského úřadu v Hlučíně Alena Münstrová. Město pořádá toto vzdělávání pro dříve narozené občany ve spolupráci s Vysokou školou podnikání a práva. Ve dvou semestrech se studenti zaměřují na témata: Počítač a já, Cizí jazyk a já, Právo kolem nás a Umění kolem nás. Jde o jeden z příkladů, že Univerzity třetího věku už dávno nejsou jen výsadou lidí, kteří žijí ve velkých městech a mohou si dovolit docházet do kurzů pořádaných vysokými školami a univerzitami v nich. Naopak, přednášející z těchto škol vyjíždějí za seniory. A tak se do Hlučína sjíždějí studovat i senioři z okolních malých obcí, například manželský pár Gertruda a Pavel Cigánovi z obce Hatě.

„Nechtěli jsme zakrnět a sedět doma,“ říká paní Gertruda. „Dobře jsme udělali. Měli jsme kam jezdit, setkali se s lidmi, navíc jsme pak doma s manželem studijní témata probírali, porovnávali jsme, kdo jsme v čem lepší. Byla to výborná zkušenost,“ vysvětluje.

Nyní už univerzity třetího věku, tedy vzdělávací programy pro seniory, provozuje většina českých a moravských vysokých škol a je tomu tak ve většině rozvinutých evropských zemí. Vznikla už také takzvaná virtuální univerzita. To znamená, že její posluchači - senioři nemusí jezdit na klasické přednášky přímo do školy, ale učí se v konzultačních střediscích a přednášky tam poslouchají ze záznamu. Je to skvělé pro ty, kteří žijí mimo velká města a měli by to na vysoké školy daleko. Proto se do tohoto projektu zapojily městské úřady, knihovny, různá kulturní střediska, která poskytují prostory, v nichž se mohou studenti scházet. A tak je díky tomu možné studovat univerzitu třeba v Kaplici, v Postřelmově a dalších místech Čech a Moravy.

S virtuální univerzitou třetího věku začali na České zemědělské univerzitě a projekt byl tak úspěšný, že se rozšířil do všech regionů. To ostatně bylo jeho cílem. Přesněji, aby senioři mohli studovat tam, kde bydlí. Tedy měli se kde společně scházet a tedy i případně navázat nová přátelství. „V podstatě na výuku ve virtuálních střediscích stačí jeden počítač, jeden dataprojektor, promítací plátno, ozvučení. Tyto možnosti má řada obecních úřadů nebo knihoven,“ vysvětluje Klára Nehodová, manažerka virtuální univerzity třetího věku při České zemědělské univerzitě. 

Takže jednou z podmínek pro přijetí je, že zájemce ovládá základy práce s počítačem, což už ale je u většiny seniorské populace běžné. Takový virtuální student totiž musí psát na počítači své práce nebo na něm vyplňuje různé studijní texty. Jaký je rozdíl mezi univerzitou třetího věku ať už virtuální nebo s klasickou docházkou a různými jinými kurzy, které pořádají nejrůznější instituce? Ten největší rozdíl je v tom, že za univerzitou třetího věku stojí skutečné univerzity a vysoké školy. Jde tedy o přednášky, které připravují skuteční odborníci na jednotlivé obory. Student je evidován v databázi příslušné univerzity či vysoké školy, i když se zákona statut studenta nemá. Na rozdíl od různých kurzů má záruku, že přednášky, které absolvuje, jsou skutečně kvalitní a že ho vyučují lidé, kteří přednášejí na vysokých školách. 

Po absolvování však nemůže počítat s tím, že by získal titul stejně  jako by podstoupil normální studium na vysoké škole. Dostane jen potvrzení, že je absolventem univerzity třetího věku. Protože jejím smyslem není ozdobit si jména takzvaně na stará kolena nějakým tím titulem. Její smysl je: Nezakrnět, nenechávat zahálet mozek, otevřít si nové obzory, setkat se se zajímavými lidmi. Závěrečné předávání potvrzení o absolvování studia je však zpravidla pěkně slavnostní záležitost, takže si člověk opravdu připadá hrdý sám na sebe, že se přemohl, nevzdal to a vytrval.

Co je o studiu ve vyšším věku ještě dobré vědět?

Podmínky jednotlivých škol se liší, ale platí, že účastnit se mohou lidé se statutem důchodce, dále invalidní důchodci bez rozdílu věku a také lidé starší padesáti let, kteří jsou nezaměstnaní a evidovaní na úřadu práce. Obory jsou nejrůznější, ideální je projet si na internetu nabídky jednotlivých škol. 

Na internetu je dostupný seznam konzultačních středisek virtuální univerzity třetího věku, ze kterého je také dobré vycházet. Tam se také zájemce dozví, kde získá přihlášku, kolik stojí studijní poplatek, jaké technické vybavení měl doma mít, aby bylo zaručeno, že  na nich bude možné sledovat video přednášky. Pozor, toto je dobré si předem s organizátory vyjasnit, aby člověk nezaplatil, nezačal studovat a pak zjistil, že jeho tablet není schopen video přednášku přehrávat. Technika je totiž nyní tak dokonalá, že začíná být komplikovaná. Ale není třeba se bát, toto vše se při případném přihlašování na virtuální univerzitu třetího věku člověk dozví, jen je třeba vědět, na co se ptát.

Počítejme s tím, že univerzita je něco jiného, než si občas zajít na besedu do kulturního domu. Je to opravdové studium s pevně danými úkoly a termíny jejich odevzdání.  Nemá smysl se hlásit s pocitem, že to jen tak z legrace zkusíme a můžeme se na to kdykoli vybodnout. Byla by to škoda, znevažování práce lidí, kteří univerzity třetího věku organizují a nakonec i zabírání místa těm, kteří by studovali s chutí a zodpovědně.

Zajímavost na závěr

„Až osmdesát procent studujících tvoří ženy. Jednak je v příslušné věkové skupině více žen a jednak zřejmě mají větší potřebu se sdružovat. Takže mnohé berou studium zároveň jako příležitost navázat nové kontakty a setkat se s lidmi se stejnými zájmy,“ míní manažerka virtuální univerzity třetího věku Klára Nehodová. A jaké obory se vlastně dají studovat? Nabídka je nyní tak neuvěřitelně pestrá a rok od roku větší, že je ideální prozkoumat stránky jednotlivých vysokých škol a zjistit, jaké obory v rámci univerzit třetího věku nabízejí.